Cestou a cílem obnovy současného „holého“ torza bývalé fary se stala idea jedné výsledné souvislé struktury, která zahrnuje téměř veškerou dostupnou poškozenou substanci stavby a zároveň umožňuje přidání řady současných moderních prvků. Stavba a stavební interiér jsou koncipovány jako koláž. Tam, kde je to technicky i formálně možné přiznáváme historii, která se v domu projevuje například škálou profilace dveřních obložení (od barokních až po klasicistní), prolínáním vrstev výmaleb nebo v podlahových površích. Přestavba bude zahrnovat téměř až restaurátorskou obnovu, která by měla respektovat historickou strukturu v různých stavech její patiny. Zajímavým prostorem, jak vizuálně, tak vzájemným prosakování historických vrstev, je místnost budoucího salónu. Tento prostor, „galerie“, nese výrazné výtvarné působení prostoru a času.
Nově navržená dispozice vychází z dispozice původní, kterou upravuje. Hlavní vnitřní nosná stěna v podélném směru rozděluje interiér na velkorysé prostory salonu, pracovny, velké jídelny, dětského a hostovského pokoje, které mají výhled na kostel a ložnici, stejně jako kuchyň s menší jídelnou, které jsou umístěny směrem do zahrady. Sklepní prostory slouží jako technická místnost a sklad potravin. Volný půdní prostor má funkci přirozeného tepelného štítu.
Zahrada tvoří přechod od obytné části do volné krajiny. Její koncepce je navržena v neformálním venkovském stylu s centrálním volným prostorem. V zahradě se nachází objekt nové stodoly. To, co zůstalo z původní stodoly (tj. obvodové stěny s různou mírou degradace), bylo staticky zajištěno, stabilizováno a opraveno. Původní torza kamenných stěn byla doplněna cihelnou nástavbou a zakončena betonovou korunní římsou v jednotné výšce. Pochozí povrch je navržen z jemného litého betonu v kombinaci s kamenivem. Hlavním motivem nové stodoly je překryv kovovou pergolou. Pod ní se nachází místo odpočinku, zahradních oslav a prostor pro uložení nářadí a zahradní techniky.
Jiří Krejčík, Michal Krejčík, Tereza Novosadová
Studie 2022.